Jsi spíš systematická, nebo ti vyhovuje lehký chaos?
Padesát na padesát. Když tvořím, najedu na workflow a jsem překvapivě systematická. Ale jinak? Pořád něco hledám. Ve složkách v počítači, v šuplících, v hlavě. Trochu bojuju s ADHD, což leccos vysvětluje. Chaos je moje přirozené prostředí, systém je moje vědomé rozhodnutí.
Kdy nejčastěji přicházíš na nové nápady?
Když to nejméně čekám. Někdy mi prostě „přepne“ hlava, na chvíli se odpojím a přijde řešení. Klidně uprostřed rozhovoru s někým. Čím víc se snažím něco vymyslet cíleně, tím míň to funguje. Nejlepší nápady přicházejí tak trochu neohlášeně.
Kam vyrážíš za každodenní inspirací?
Nikam speciálně. Stačí mi dvacetiminutová cesta do ateliéru a zpátky. Město, lidi, barvy, náhody. Nejsem typ, který by si říkal, že teď jde hledat inspiraci. Většinou si najde mě sama.
Jak dlouho trvá, než se dostane kabelka z tvojí hlavy na poličku?
Nejdřív dělám research, abych se měla od čeho odrazit. Skládám moodboard, hraju si s tvary ve skicách. Pak přichází prototyp z molitanu – to je moje oblíbená fáze, kdy si hlídám proporce a objem. Následuje technický nákres, který posílám do dílny, a objednávka kůže.
V dílně vzniknou 1–2 prototypy, které testuju. Někdy jen ladím detail, jindy překopu půlku věci. A teprve když jsem spokojená, jde model do finální výroby. Je to delší cesta, než to zvenčí vypadá, ale právě proto si každé nové kabelky vážím.
